|zpátky<|

                      |vzkazy|

 DENÍK
 :: DENÍK EXPEDICE
Stručný souhrn průběhu expedice.

18.5.
jsme dostopovali do Silver City u Kluane Lake, kde nam po kratke dobe bylo oznameno, ze odletame za pul hodiny na ledovec. Bleskove jsme sbalili. Pilot Andy, nas stary pohodar,se divil jak malo mame veci. Rekl, ze Cesi jsou drsnaci a ze nam veri. Vyhodil nas opdoledne na ledovec pod Vychodni pilír. Do vecera jsme stihli dojit na sneznicich do basu pod pilir, bylo krasne pocasi.

19.5.
Rano jsme nastoupili na pilir snehovym svahem z 2.000 m n.m., pilir byl suchy, hodne skalniho lezeni. V campu 1 bylo stale slunce, narazili jsme na vykopanou jamu. Pred nami na piliri ma byt nekde jiz 2 tydny nalezena jakasi "she". Jinak jsme tady sami, snad nekdo prijede dal az v cervnu. Vyska 2.700 m n.m.

20.5.
Cely den lezeme v ledu. Posněhává, nekdy musime pred sebou rozmetat snih. Led je tvrdy, tezko se do neho vrtaji srouby, ohybaji se. Na konci ostreho hrebinku necekane narazime na "She". Namísto ocekavane muzatky se z jamy objevuje sympaticka holka jmenem Nevada, uveznilo ji na radu dni pocasi, vse si vynasi postupne sama.Vetsinu useku prosla trikrat.

21.5.
Rano snezi,ale i presto vyrazime do mlhy.Cely den lezeme strme ledove useky a exponovane, tezko zajistitelne hrebeny. Nevada postupuje priblizne s nama a je zretelne,ze ji pohyb po ledu nepusobi problemy.K nasemu prekvapeni se k veceru rozhoduje, ze se vrati, ze nestiha. Do trojky ve vysce 4.000 m n.m. dolezame stale za snezeni,kopeme jeskyni a planujeme odpocinek ve spatnem pocasi.

22.5.
V noci se prekvapive vyjasnilo, a proto rano rychle menime rozhodnuti a po kratkem suseni postupujeme dale, dostavame se pres strme snehove useky a trhliny mezi seraky, priblizne na hranu plata. Znacne vycerpani kopeme plosinku ve strmem svahu,4. 600 m n.m.

23.5.
Za jasneho pocasi stoupame na plato a po nem mirne vzhuru, v dali jiz vidime Vychodni vrchol Mt.Loganu. Zaciname ale znacne cejtit vejsku, postupujeme velmi pomalu a zahrabavame se v trhhline,kde na nas vytrvale sype snih. (5.200 m n.m.)

24.5.
Pocasi je pochybne, velmi teplo a stoupaji mraky. Presto pokracujeme pomalu po plate traverzem kolem Vychodniho vrcholu lavinovymy svahy, obcas se ztezka a spatne jistime. Spime v sedle mezi Vychodnim a hlavnim vrcholem, znacne cejtime vejsku. (5.700 m n.m)

25.5.
Rano pro zajimavost merime teplotu - pred stanem -29, ve stanu -27. Zacina slunecny krasny den. Zvolna stoupame k vrcholu, vyska je citit znacne. Ve vejsce 5.800 m.n.m. odkladame batohy a nalehko postupujeme po hrebeni na vrchol - 5.959 m.n.m., v 11:40. Je sice vitr, ale jinak prijemne. Po sestupu zacina vitr zesilovat, presto varime v zakopu a postupujeme dal na zapad. Zastavuje nas vsak mlha a stale silici vitr,nakonec obtizne kotvime stan mezi par kamenu, 5.700 m.n.m. V noci prichazi boure nevidane sily,nejdrive odhrnujeme snih od stanu, ktery nas hrozi zavalit, pozdeji se to stava nemoznym. Sila vetru nedovoluje pobyt venku. Zadama a nohama rozpirame stan a napate vyckavame.

26.5.
V polospanku jsme prezili do rana,stan stale drzi,jsme zasypani asi do pulky a to uz se nemeni.Pocasi setrvava a cely den je bojem o preziti, s obcasnym odhazovanim a znovunapinanim uvolnenych kotveni stanu.V noci se situace pozvolna zacina lepsit, znacne si oddychujeme a i trochu usiname.

27.5.
Rano je slunecno a bezvetri.Susime zcela promocene a zmrzle veci,nemame temer nic sucheho.Pozdeji balime a postupujeme po plate,ktere se zacina postupne svazovat, zastihlo nas opet snezeni,vitr a mlha.Jsme radi ze se nam podari nahodou najit snehovy most v trhline, kde se uplne zakopavame a s pocitem naprosteho bezpeci usiname.5500 m.n.m.

28.5.
Rano jsme prakticky ucpani nasypanym snehem v jeskyni,vykopavame se a pokracujeme v sestupu.Cestou potkavame dvojici stoupajicich skialpinistu,vyklubava se z nich Cesky vudce Ruda s klientkou, je to super prijemne setkani a i kdyz neni jeste vubec vyhrano, mame pocit jakehosi domova.V mlze,castecne podle Rudovych zavatych stop ktere jen citime sneznicemi prechazime cele plato,5 hodin chuze.Stale citime vysku,nakonec bivakujeme v Sedle Prospektoru,5500 m.n.m.Proti nam stale nikdo jiny nejde,stale jsme prakticky sami.

29.5.
Za jasneho pocasi a mirneho vetru prekracujeme sedlo a zaciname prudce klesat po ceste King Trench.Postupne potkavame trojici francouzskych horskych vudcu, kterym se ale nezda pocasi a tak si pouze odkopavaji stan.Stejne tak narazime na dalsi stan a stale proslapvajice si vlastni stopu postupujeme v hlubokem snehu mezi trhlinami a snehovymi mosty obcas praporky vyznacenou cestou.Pri necekanem propadnuti se nohy se z hlouby snehu ozyva hlas"hello,how are you?" Naslapli jsme obydli dvou velmi pratelskych a pohostinnych Americanu. Jelikoz jsme posledni tri dni moc nejedli,jednak kvuli nechuti ve vejsce a jednak kvuli tencicim se zasobam,vrele vitame prisun obrovskeho mnozstvi potravin vseho druhu,vlocky zajidame klobasami a naopak.Po par prijemnych hodinach sestupujeme rychle dale mezi seraky.Potkavame dalsi zkupinu, tentokrat z Quebecu.Ti nas vzapeti predjizdi na sanich a budujou si kemp,ve kterem nas mohutne hosti jako hrdiny,kteri presli pres celou horu.Do noci pokracujeme ledovcem plnym trhlin,neznacenym a beze stop,nastesti je zde i v noci celkem videt.Za svitani nachazime meteostanici,podle ktere usuzujeme, ze jsme blizko "letiste".Dlouze,az do svetla,pojidame hojne darovanych zasob.Kratce spime ve zmrzlych spacacich ve vejsce 2950 m.n.m.

30.5.
Rano dochazime posledni kilometry do base campu,pres odrene nohy plne puchyru a otlaku po predeslem dlouhem sestupu a desetidenni nevymene ponozek.Nase chuze se podoba plazeni se.V kempu jsme vsak vsemi srdecne vitani,jelikoz jiz obdrzeli zpravu o nasem prechodu kopce od pilota Andyho.Vsichi jsou primo fascinovani nasi rychlosti,dohaduji se, ze to muze byt rekordni cas,navic nas netrpelive ocekavali, jelikoz tusili, ze jim podame informace o jejich ztracenych pratelich.Pilot Andy jim rekl:"nebojte se, prichazeji dva Cesi,kteri je pri pechodu kopce urcite zaregistrovali,a ty v sestupu nic nezastavi".Info jsme skutecne podali a pote jsme byli bohate odmeneni sestihodinovou zranici a vzornou peci a pozornosti celeho tabora,nakonec jsme spokojene prospali dalsich 14 hodin,po mnoha dnech zaslouzeny,vytouzeny a kvalitni spanek.

31.5.
Cely den jsme opet stredem pozornosti,konzumujeme neskutecny mnozstvi jidla a dostavame dalsi a dalsi zasoby i od dalsi prichozi skupiny.Profesor glaciologie a odbornik na Mt.Logan potrvzuje,ze jsme zrejme udelali rekord v rychlosti vystupu po East Ridge, stejne jako 60ti kilometroveho prechodu pres cely kopec.Andy cely den lita a tak se i my dostavame na radu a pozde odpoledne dosedame u Klauna (Kluan Lake) kde okamzite shanime neco piva a spokojene s Andym a jeho zetem Lancem oslavjujeme.I oni nezavisle potvrzuji nase rekordy,celkove pochvaluji Cechy (pozdeji doplnime informace).Nasleduje koupel ve vyhratem jezirku,dalsi zranice a zaslouzeny spanek.

1.6.
Dneska jsme se rozloucili,presunuli do Whitehorse do jiz znameho prijemneho hostelu, nakoupili jidlo,ktere jsme temer nedokazali unest,kvalitne se prejedli (napr.obed - vice nez 1kg losos,australsky Shiraz,cesky pivo a mnoho dalsiho :-) )Dame posledni veceri a jdeme spat.O tom, jak jsme byli takticky upozorneni majitelem hostelu, ze smrdime,rozvedeme zejtra.

Závateam.


© Karel Zelený, 2005