|zpátky<|

                      |vzkazy|

                      |fotky|
 AKLIMATIZACE
 :: AKLIMATIZACE - MONTE ROSA...
Co by to bylo za expedici, kdybychom zanedbali aklimatizaci? Asi si pomyslíte, že to dávno víte, ale proč to nepřipomenout. Je to nutný trénik a zkouška před každou akcí tohoto druhu. I my jsme si prostě potřebovali zvyknout na jinou nadmořskou výšku, domluvit posledních pár detailů a vyzkoušet matroš. Vybrali jsme si masiv Monte Rosa na italsko-švýcarských hranicích. Bylo by škoda jet s prázdným autem a tak jsme vyrazili ve čtyřech: Pavel, Jirka, Jana a Mojmír.

Sobota 30.4.
Přes Rakousko jsme dorazili do Alagna Valsesia v Itálii a přespali na zdejším parkovišti.

Neděle 1.5.
Z Alagna Valsesia (1.191 m) jsme původně plánovali jet lanovkou. Bohužel nejela, takže nám nezbylo než popojet autem do Piane (1.380 m) a odtud pokračovat s lyžemi na batozích po svých podél lanovky. Nic moc. Noc jsme pak strávili na Cna Molera (2.396 m).

Pondělí 2.5.
Ráno jsme vyrazili na Punta Indren (3.260 m). Odtud pokračuje Jana s Mojmírem na Riffugio (=bivak) Gniffetti (3.647 m) a Jirka s Pavlem chtějí na bivak Felice Giordano. Zůstávají ale ve 4.046 metrech kvůli neprůjezdné, či spíše neexistující cestě (zřejmě chybička v mapě) a musejí sjet na skialpech a sestoupit v mačkách k Janě a Mojmírovi na Riffugio Gnifetti.

Úterý 3.5.
Společně jsme vystoupali k bivaku Felice Giordano (4.167 m). Počasí je na hovno. Kvůli mlze jsme postupovali jen podle azimutu a díky chvilkové viditelnosti. Navíc "došla slivovice a nikomu se nechce dolů pro další :-) Ale Záva stále zní. Kolem hřímá sněhová bouře." Jak praví Jirka ve zprávě kterou pohotově zaslal na tyto stránky. Pravdou ale také je, že jeho žaludek kombinaci výšky, klobásky a slivovice tentokrát tak trochu nezvádl.

Středa 4.5.
Mojmír s Janou si vychutnávají nádherný dlouhý sjezd na Mte. Rosa-Hütte (2.759 m) a koukají, jak se v dálce Pavel s Jirkou drápají na (Östl-) Lyskamm (4.527 m). Odtud se pak vrací na bivak Felice Giordano. Jana a Mojmír zatím popíjí pivo a čaj...

Čtvrtek 5.5.
Jirka s Pavlem sjíždějí kus (500 m) po ledovci Grenzgletscher směrem na Mte. Rosa-Hütte asi do 3. 400 metrů. Po cestě potkávají Janu s Mojmírem kteří stoupají směrem k nim a scházejí se na Monte Rosa-Signalkuppe (P.ta Gnifetti - 4.554 m). Nocujeme na Regina Margheritta (4.559), tedy nejvyšší chatě v Evropě. Tam vesele socujeme a následně požíráme tuny erárních sušenek.

Pátek 6.5.
Ráno Jana s Mojmírem za silného větru sjíždějí na Riffugio Gnifetti (3.647 m). Jirka s Pavlem tentokrát žerou sušenky a plánují poslední detaily na Logan (seznamy kdo co vezme, doladění jídelníčku atd.)

Sobota 6.5.
Brzy ráno vstáváme (Jirka a Pavel) a sjíždíme dolů, v 9 hodin jsme u Jany a Mojmíra. Něco pojíme a zdoláváme krásný sjezd s převýšením 2,1 km dolů k lanovce pod C.na Molera. Sundaváme lyže a scházíme k autu. Jirka s Pavlem mají kliku, jejich nohám ušetří utrpení v plastu džíp, který je sveze. U auta chlastáme pivo a víno.

Neděle 7.5.
Probouzíme se u jezera pod palmami. Tytam jsou hory, sníh a led. Na dece žereme olivy a dále doháníme ztracená kila...

Co dodat závěrem? Snad jen pár postřehů. Vzali jsme si s sebou trošku moc věcí, takže jsme na každé boudě museli něco nechávat, to jsme prostě nějak neodhadli. Co se týká "provozu" v oblasti nebylo to zlé. Potkávali jsme se jenom opakovaně se skupinkou Poláků a měli tak možnost pilovat slovanské jazyky. Jinak jenom denně proudilo asi 20-30 lidí (samozřejmě s průvodci) mezi Mte. Rosa-Hütte na Margherittou.


© Karel Zelený, 2005