|zpátky>|

                      |vzkazy|
 NOVINKY
 :: 3/ 6/ 2005
Jak na Yukonu vidí Čechy

Jak jsme jiz zminili, hned pri odletu pod East Ridge jsme byli mile prekvapeni reakci pilota Andyho, ze nam veri ze prejdeme pres kopec, protoze jsme Cesi. Zminil, ze malokdo cely travers dava, ale Cesti hosi jsou tvrdi. Nejezdi jich sem sice mnoho, ale v podstate vsechny expedice, pocinaje rokem 1984 (Slovenska vyprava) si on osobne velmi dobre pamatuje, protoze se vzdy nejak vyznamne zapsaly. Takze nas jiz od pocatku automaticky bral vazne, coz nas trochu zavazalo, ale nezklamali jsme.
    Nasledne, kdyz jsme pres kopec prechazeli a zahajili sestup, tak na nas Andy odkazal skupinu, ktere chybeli dva lide, s tim ze my jiste o nich nejake informace ziskame a doneseme, "They are tough guys and nothing can stop them in their way down." Nezklamali jsme a informace neocekavane brzo donesli. Nasledovaly opet ovace na Cechy. Skupina, ktera byla z Vancouveru, znala mnohe lezce z Cech, kteri se jiz zde v Kanade nejak podepsali. Hned jsme dostali Studentskou Pecet, kterou nekdo z nasich krajanu privezl z dovolene v Cechach. Po preletu 'ke Klaunovi' (=jezero Kluane) dalsi den nas pilot a jeho zet (budouci pilot na trase Kluane Lake-Mt.Logan) ujistovali, jak je s Cechy vzdy dobre porizeni,na rozdil od Nemcu ci Americanu. Zminili skupinu Cechu, ktera bez povoleni prosla Kluane National Parkem, bez poradneho vybaveni sneznicemi ci lyzemi (asi 150 km), pote vylezli East Ridge, ztratili jednoho clena v lavine, slezli Kings Trench (60 km) a dosli az na Aljasku (dalsich 30 km), kde byli zadrzeni a uvezneni. Po predani do Kanady byli souzeni, ale soudce rekl "Prosimvas, co po nich jeste chcete, dyt to je fantastickej vykon, nechte je jit". Andy dodal, ze by si jim rad uprimne potrasl pravici. Tot k reputaci na Loganu.
    Po navratu do Whitehorse jsme hned v obchodaku potkali Ricka, strazce, ktery nam vydaval povoleni ke vstupu do narodniho parku. Velmi se divil, ze jsme tak brzo zpet, a jeste vic se divil, ze jsme stihli travers. Jako treti tak nezavisle potvrdil nas rychlostni rekord. Zminil taktez, ze Cesi jsou klasa.
    Dalsi bylo vcerejsi setkani na ulici s klukem, ktery nas vezl stopem pred dvemi tydny na sever, ktery zminoval, ze videl neco v televizi o zachranne akci, ktera probihala v dobe naseho lezeni a zrejme tam byla zminka i o nas, ze jsme onu krutou bouri prezili jeste vyse, nez zachranovana trojice. Nasledovala vecere u Cecha Rudyho (ktereho jsme potkali na plate treti den pod vrcholem), pojidali jsme steaky z losu a sobu a pritom jsme sledovali v Kanadske televizi rozhovor s nim hned po sestupu z hory. Nato nam oznamil, ze zitra se mame dostavit do vysilaciho studia CBC (Canadian Broadcasting), kde s nami bude rozhovor. Prave jsme se vratili "z nataceni", rozhovor bude v 16:40 odvysilan v radiu po cele Kanade.
    Zaverem: tady na Yukonu obecne mame pocit obrovskeho prijeti, vsichni lide byli maximalne vstricni, ani v nejmensim jsme nenarazili na nejake negativni postoje vuci Cechum, jedine naopak.


© Karel Zelený, 2005